V předvánočním čase lidé zapomenou na problémy každodenního, života a snaží se nahradit si celoroční kvapík tvořící koloběh rodina – práce – nákupy – úkoly dětí apod., a sdílí slavnostní okamžiky.
Takto se stalo i dne 22.12.2019 v Křesánově v místní kapličce, kde proběhlo vánoční zpívání koled za účasti většiny občanů této osady. Celou akci organizovala paní Krýchová, za varhany zasedl pan Urban a na kytary hrály Hanka Sichingerová a Martina Bělíková. Já jsem byl pozván na fotodokumentaci a jsem rád, že jsem se celé akce mohl zúčastnit.
Ve slavnostně vyzdobené kapličce nechyběl vánoční stromek, který „hlídali“ kluk se žábou a děvče, tedy sochy z letního setkání dřevosochařů, které vysochal Radek Smejkal. Jelikož se akcí dřevosochání ve Vimperku účastním již léta, tak jsem dostatečně informován o tom, jaké je téma pro daný ročník, a pro jaké místo jsou jednotlivé sochy určené. Letos byla vybrána osada Křesánov, kam měl být umístěn celý set soch, které vznikly na 19. ročníku dřevosochařů. Asi nejvíc mě oslovila socha Tomáše Indry – Bába s nůší.
Jelikož jsem tuto sochu nikde v kapličce neviděl, tak jsem na svůj trošku provokativní dotaz: „Kam se poděla Bába?“ dostal docela zarážející odpověď: „Bábu nám odmítli dát!“. Všechny sochy po skončení akce byly slavnostně věnovány osadě Křesánov, ale Bábu s nůší jim vedoucí odboru kultury Mgr. et Mgr. Jiříková odmítla předat, ale důvod jim neřekla. Sochu jsem po krátkém pátrání našel ve Vimperském parku.
Když už se paní starostka zastává svých zaměstnanců a jejich práci vyzdvihuje skoro do nebes, a přitom názory a otázky občanů Vimperka jí nestojí za pozornost, mohla by v případě občanů osady Křesánov udělat výjimku a vysvětlit jim, proč slavnostně předanou sochu Báby s nůší její zaměstnankyně odmítne předat a umístí jí do lesa soch v parku?
Je to stále stejné, arogance moci je fenomén, který sedl na Vimperskou radnici a žádné výzvy k vzájemné lásce nepomohou. Již v dávnověku se lidé řídili podle rčení: „Po ovoci je poznáte!“ a ovoce z naší radnice není úplně košer, a tak je iluzorní se domnívat, že výzva k lásce v novinách něco změní.
Myslím, že sebereflexe chybí celému vedení města. Nikdo není neomylný a přiznání omylu či chyby je víc, než osočování či přímé útoky na vznesenou kritiku.
Důvěra, to je ta vlastnost, kterou občané potřebují cítit z jednání Vimperských politiků. Důvěryhodnost se buduje dlouho a nelehce, ale velice rychle se ztratí při neuváženým či přímo arogantním jednání, kdy se někdo domnívá, že si můžete dělat co chcete. To, že radnice mám na 4 roky neomezenou moc, že válcuje názory a návrhy opozice, že má hromadu peněz, se kterými zachází jako s cizími, není dobrý začátek pro získání důvěry občanů Vimperka. Nelze nevzpomenout na volební slib vládnoucí koalice, že prvořadným úkolem bude dostavba bazénu a jaký byl první krok po vyhraných volbách? Zrušení celého projektu bez sebemenší snahy nalézt řešení a dodržet daný slib.
Buďte fér k občanům, a pak se můžeme bavit o důvěře a zlepšení vztahů mezi občany Vimperka. Neschovávejte své chyby za závist, zlobu či nepřejícnost kritiků.
